Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další dítě China Morena z DEFTONES a dokonalý soundtrack k noční procházce podzimním městem, kdy obloha přes mraky není vidět a v kalužích se zrcadlí ulice. Hudba na albu má neonovou příchuť, je pro ni sice určující specifický Morenův vokál, ale současně také silný důraz na experimentování se zvukem. Výsledek zní jakoby se DEFTONES rozhodli hrát jen ukolébavky a náladové balady, které následně protáhli hodně dlouhou trubkou, jež kompletně zelektrizovala zvuk. Kytary jsou potlačené a uhlazené, ale neustále je někde cítit statická elektřina. Celé je to takové zvláštně uhlazeně neuhlazené, nepříliš hitové, ale vlastně sexy. Hudba, kterou si nepouštějte ve dne. Specifické kouzlo pak má ve chvílích, kdy noční obloha bledne a vy jste ještě nešli spát. Vlastně je to možná přesně dokonalé hudební zachycení tohoto okamžiku.
Zvukovou stránku má na svědomí Shaun Lopez a je zapotřebí mu za tuto kolekci vyseknout poklonu. Moc se mi líbí, jak se jednotlivé skladby plazí v dokonale neučesaných zvucích, které působí až hypnoticky. Vznikl tak velmi náladový elektropop s vlastním velmi neokoukaným a trochu nevypočitatelným obličejem.
Toto album je složeno vlastně ze tří třetin. První třetinou jsou skladby, které se objevily na prvním EP, druhou množinou jsou skladby z druhého EP a třetí pak písně zcela nové. Dohromady pak ale tvoří jeden homogenní celek, který do sebe absorboval ambientní plochy i pasáže, které odkazují k novému materiálu DEFTONES. V každém případě jde o desku, kterou se vyplatí neminout.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.